Přílet
Na Island do Keflavíku jsem přiletěl asi v 9 ráno. Z letadla jsem před přistáním zahlédl různé odstíny jedovatě zelené a překvapivě velký podíl fialové barvy. Bylo slunečno, relativně teplo (14 stupňů), ale neskutečný vítr. Po přistání se ukázalo, že v případě fialové šlo o rostlinu jménem Lupina Nutkajská čili vlčí bob (Lupinus nootkatensis), která není na Islandu původní, ale najdete ji v podstatě všude. Byla přivezena v roce 1945 z Aljašky a semena se rozsévala z letadla, protože se jí daří v drsných podmínkách a kořeny zkvalitňijí zeminu a obohacují ji o dusík, čehož Islanďané využili pro zvýšení podílu úrodné půdy.
Silva, moje žena, už na mě čekala. Nasedli jsme do pronajatého auta a projížděli neskutečným dojmem působící krajinou lávových polí porostlých mechem, což byla ta jedovatě zelená - přirozená podoba neobhospodařované půdy. Pokud se před přistáním nepodíváte z okna letadla, pak první dojem, který z Islandu nejspíš budete mít, je neopakovatelně čistý vzduch.



Krýsuvík
Začali jsme zostra a jeli rovnou do geotermální oblasti Krýsuvík. Jde o jeden z projevů zlomu mezi americkou a evropskou tektonickou deskou. Když jsme vystoupili z auta, ucítili jsme zápach sirovodíku. Silva říkala, a později se to potvrdilo, že pokud si na Islandu pustíte z kohoutku teplou vodu, bude zapáchat právě takhle. Na Islandu se neplatí za teplou vodu, které je všude dost, ale platí se za studenou (pitnou, bez zápachu).
Při tom, jak jsme se procházeli mezi podivně vyhlížejícími jezírky s vřelou bahnitou vodou a žlutými skalami se zelenomodrými krystaly - snad sloučeninami mědi a železa -, se nám za zády ozvalo: "To je ale zvláštní, jak je ta islandština snadno srozumitelná...". Byla to skupinka Čechů, kteří byli na Islandu pracovně kvůli digitalizaci starých rukopisů. Prý Island i Česká republika patří ke špičce v tomhle oboru. Tak jsem si to po návratu domů kontroloval na internetu a objevil web sagnanet.is a nejspíš to tedy bude pravda.





Reykjavík
Reykjavík je jednoduše řečeno příjemné moderní město.
Slovo Reykjavík znamená česky Kouřová zátoka. Začal jsem se o to zajímat v momentě, kdy jsem si všiml, že slovo reykja se objevuje i ve varovném nápisu na cigaretách, který informuje o tom, že kouření škodí zdraví. Jako lingvista amatér poukazuju na souvislost s německým rauchen.
Při procházce po Reykjavíku nás oslovil číšník v místní kavárně - Čech samozřejmě - jestli si nedáme kafe. Slíbili jsme, že se stavíme.

Höfði - moderní dějiny Islandu ve zkratce
Pokud předem nevíte, že jde o významnou budovu, nejspíš bez většího zkoumání minete v Reykjavíku dům zvaný Dům (Höfði). Roku 1986 v něm Gorbačov a Reagan rokovali o zákazu balistických střel. Jednání mělo pro Islanďany velký symbolický význam, který vyplývá z jejich moderních dějin.
Do roku 1918 byl Island územím Dánska s vniřní samosprávou, pak jej Dánsko akceptovalo jako nezávislý stát na principu personální unie - k revizi smlouvy mělo dojít roku 1943. Tou dobou bylo ovšem Dánsko okupováno Německem a Velká Británie vojensky zajistila strategický Island dřív, než to udělají Němci a budou se ohánět revizí smlouvy z roku 1918. Islanďané z Britů a následně Američanů moc nadšení nebyli, ale znamenalo to pro ně velký ekonomický přínos, tak se s tím srovnali. Roku 1944 potvrdil Island svou nezávislost a stal se republikou. Roku 1949 se Island stal členem NATO, což provázely nepokoje (některé zdroje uvádějí, že to byl řízený pokus o komunistický puč). Ve snaze zamezit vzniku nových komunistických států vojensky zajistila roku 1951 Island Americká armáda - ovšem bez předchozích konzultací s islandskou vládou (podle Lonely Planet - české vydání z roku 2002, nakladatelství Svojtka). Islandu nezbylo, než dát vzniklé situaci jasné právní pozadí a podepsat s USA Dohodou o ochraně, což mu nakonec přineslo zajištění bezpečnosti (Island neměl a nemá armádu) a významný ekonomický profit. Rozhodně pro Island bylo dost zásadní, že by napětí mezi USA a SSSR polevilo. Tehdejší jednání ztroskotala, ale byla reálným začátkem pozdějšího procesu odzbrojení. Americké oddíly byly přítomné do roku 2006.
Ošemetné téma a informací k němu tak málo... Jestli píšu nesmysly, nebo jestli máte někdo podrobnější informace o pobytu amerických vojsk na Islandu, rád odsud na vaše stránky odkážu. Jakkoli se snažím být v tom co tu píšu objektivní a spravedlivý, nejsem specialista na islandské moderní dějiny - prodávám, jak jsem koupil.

Koncert - islandská hudba, ekologie a hliníkárny
Na Islandu je teď obrovské pozdvižení kvůli tomu, že tam chtějí vybudovat spoustu nových vodních a termálních elektráren, které by měly produkovat enerii pro nové a nové hliníkárny. Podotýkám, že hliník se na Islandu netěží - fungovalo by to tak, že dovezou surovinu a vyvezou hliník. Mnozí Islanďané věří, že je lepší alternativou turistika za čistou přírodou, kterou elektrárny a hliníkárny jednou provždy zničí - a konají se velké protestní akce.
S mírným pocitem studu musím říct, že jsem to před návštěvou Islandu nevěděl a prostě jsem toho dne šel na velkolepý koncert se skvělou muzikou. Koncert byl zdarma a hrála tam esa islandské hudby. Nejprve hrála podivná parta hrající halucinogenní techno - byl jsem přesvědčen, že se jmenuje Hardware Error, protože to pořád problikávalo na velkoplošné projekci. Pak se ukázalo, že to problikává i při dalších vystoupeních. Byl to sice omyl, ale ten název by k tomu, co předvedli, padnul jako ulitý. Znělo to nějak takhle, nevylučuju ani, že jsem se při hledání interpreta trefil. Pak zpívala islandská folkařka Ólöf Arnalds a nakonec kapela světového formátu Sigur Rós (Vítězná růže, islandské dívčí jméno) a moje oblíbená Björk (Bříza - když už jsme v tom překládání z islandštiny).
A jeden bonus na téma islandská hudba: existuje prý nějaká strašně populární ukolébavka pojednávající o tom, jak matka hodila své hladovějící dítě do vodopádu. Nevím. Zajímalo by mě, jestli děti na Islandu mají klidné spaní. Znáte ji někdo? A spí vaše děti klidně? Sofðu unga ástin mín?

Pro zájemce o islandskou muziku seznam interpretů, sprostě ukradený z webu reykjavíckého klubu Organ
Veselé googlování :-)
Nix Noltes - Mínus - Ghostigital - Motion Boys - Björk - Hudson Wayne - FM Belfast - Bogomil Font - Flís - Jeff Who? - Forgotten Lores - Seabear - Steypa - Pornopop - Esja - DJ Sonic - Leaves - Shadow Parade - Lights on the Highway - My Summer as a Salvation Soldier - DJ Lazer - Jan Mayen - Dýrðin - Hvíti Elvis - Hjaltalín - DJ Margeir - Skátar - Ultra Mega Technobandið Stefán - Líkn - Mr. Silla - DJ Andrea Jóns - The Music Zoo - Bloodgroup - DJ Jonni - Drep - Vonbrigði - Retro Stefson - Sprengjuhöllin - DJ Árni Sveins - VilHelm - Moho - Singapore Sling - South Coast Killing Company - Móri - Sesar A - Jakobínarína - Lada Sport - B Sig - Vicky Pollard - Kimono - DJ Hero..s Trial - Bertel! - <3Svanhvít - Gus Gus - Bacon - Elíza - Benny Crespos Gang - Royal Fortune - múm - DJ Stæfhund - DJ Galdur - Metro Area - Sometime - Steintryggur - Pétur Ben - Skakkamanage - Johnny Sexual - DJ Maggi Lego - DJ Andrés - Hugleikur Dagsson - Megas - Geir Ólafs - Coctail Vomit - Múgsefjun - Klassart - The Diversion Session - Telepathetics - Úlpa - Rhondda & The Runestones - NilFisk - Sometime - Thundercats - Retron - Míri - Búdrýgindi -Atomstation - Dimma - Sólstafir - Ourlives - Future Future - Strigaskór 42 - Perfect Disorder - Drep - Coral - Helgi Valur - Hestbak - Who Knew - Ólöf Arnalds - Ólafur Arnalds - Barcode - Groovebox - Mugison - Hjálmar - Rökkurró - I Adapt - The End - Retron - Minä Rakastan Sinua - StereoHypnosis - Páll Óskar - Hjálmar - Hellvar - Pétur Ben - Ölvis - Dikta - Rass - Johnny & The Rest - Grasrætur - FM Belfast - Reykjavík! - 1985! - Sudden Weather Change - Stafrænn Hákon - President Bongo - Steed Lord - Biogen - Ruxpin - Frank Murder - My Summer As A Salvation Soldier - BB & Blake - Þokkabót - Einsdæmi - Deep Jimi & The Zep Creams - Coral - Skúli Sverrisson - Kira Kira - Hilmar Jensson - Óskar Guðjónsson - Johnny Sexual - Inferno 5 - Gjöll - Digital Madness - Stereo Hypnosis - Bacon - Snorri Ásmundsson - Klive - Snorri Hergill - Severed Crotch - Celestine - Dr Spock - Agent Fresco - Wulfgang - Hoffman - Swive - Dísa - Morðingjarnir - Weapons - Thingtak - We Made God - Mood - Ölvis - Tonik - Magnús Kjartansson - Gulli Briem - Swords of Chaos - DJ Bobby Breiðholt - Skurken - Yagya - Plasmabell

Michal z kavárny, Poláci a krize islandské koruny
Ačkoli se mi už moc nechtělo, Silva mě přesvědčila, ať ještě zajdeme na kafe do kavárny, kde pracuje ten český kluk, kterého jsme odpoledne potkali. A bylo moc dobře, že jsme šli. Probrali jsme spoustu témat spojených se současným děním. Já jako člověk nedotčený, Silva s optikou člověka, který strávil pracovní týden s Islanďany a Michal, který na Islandu už poměrně dlouho žije.
Telegraficky o současné politice: Na Islandu byli donedávna velkým tématem Poláci. Roku 2007 kolem vánoc proběhl v polské celostátní televizi dokument o tom, jak je na Islandu snadné vydělat velké peníze, což způsobilo mohutnou vlnu imigrace za prací. Island má asi 350 tisíc obyvatel, takže pár desítek tisíc Poláků, kteří ještě ke všemu přijedou v jeden moment, to je pro takovou zemi opravdový otřes. Nezávisle na tom došlo zjara roku 2008 k propadu islandské měny asi na polovinu původní hodnoty. Dohromady se ovšem stalo tohle: Islanďané, když Poláci přijeli, ucítili příležitost, vzali si spostu hypoték a začali stavět jako o závod byty a domy, které pronajímali. Pak krachla měna a Polákům se práce na Islandu přestává vyplácet a vracejí se domů. Nechci být špatným prorokem, ale islandskou korunu nejspíš nečeká nic dobrého a místní jsou z toho dost nervózní. Nám dvěma, aniž bychom to dopředu tušili, to samozřejmě zlevnilo celý pobyt na náklady srovnatelné se západní Evropou. To, že patří Island mezi nejdražší země na světě, už pár měsíců neplatí.
Ale to spíš tak na okraj. Hlavně nám Michal dal spoustu tipů na zajímavá místa a nakonec nám vyrazil dech tím, že nám nechal na sebe kontakt, kdybysme se dostali do maléru.

Kostel v Reykjavíku a zapráš(as?)ené auto
Byl to slibný začátek. Trochu ho ovšem zkalilo, že kostel (inspirovaný čedičovou tematikou, nejvyšší budova na Islandu, jejímž architektem byl Guðjón Samúelsson), u kterého jsme zaparkovali, právě čistili tlakovou vodou, takže naše vypůjčené auto bylo zašpiněné drobounkým práškem, jehož otření znamenalo velké riziko, že budeme platit za poškození laku. Nejvíc nás asi vyvedlo z míry, že bylo takhle špinavé ještě dřív, než jsme vůbec vyrazili z města. No co, omyli jsme čelní sklo sodovkou, kterou jsme měli na pití, a vydali se směrem na sever, kde jsme kolem půlnoci (ale pozor, na Islandu je v létě polární den, takže sluníčko jen ťuklo o obzor a světlo bylo pořád) zastavili na odlehlém místě a rozhodli se tam přenocovat - podle plánu přímo v autě.

---

Den druhý - neděle 29.6.2008

Vodopád Glymur
Značení na Islandu je obecně dost lakonické. I cesta k nejvyššímu vodopádu je značena tak, že na hlavní silnici je směrovka na větší město a na oné vedlejší, pokud jí trefíte, je lakonicky napsáno Glymur. Pokud člověk neví, co je Glymur a nerozhodne se, že ho za každou cenu najde, asi se k němu nedostane. Zaparkovali jsme auto tak daleko, jak jen dojelo po štěrkové cestě s několikerým převýšením 12 % a octli se u plotu, za kterým se pásly ovce. Kdyby nám včera Michal neřekl, že máme sledovat na kamenech posprejované žluté tečky, nevěděli bysme asi, kudy dál. Tečky nás provedly relativně schůdným terénem, pak jsme přešli řeku po kládě. Potom značení žlutou zmizelo a začalo strmé stoupání po stezkách vyšlapaných turisty evidentně nazdařbůh, protože se různě rozcházely a znovu sbíhaly. Tohle už chtělo minimálně slušnou obuv. Učinili jsme objev, že na Islandu žádný zážitek není zadarmo - tedy, ohledně peněz je na Islandu skoro všechno přístupné zadarmo, ale vše je vykoupeno nesnadnou přístupností. Ale stálo to za to vylézt až nahoru. Do rokle asi 200 metrů hluboké se valí křišťálově čistá voda a hluboko pod vámi poletují ptáci hnízdící na útesech skály. Prostě nádhera.

Poloostrov Snæfellsnes
Vydali jsme se na severozápad na poloostrov Snæfellsnes. Jeli jsme po jižním pobřeží a viděli spoustu rozptýlených farem uprostřed polí a luk. Je zajímavé vidět ostré předěly mezi loukou a nekultivovanou půdou s lávovými poli a porostem z mechů. Dorazili jsme až na nejzápadnější cíp poloostrova, kde se tyčí sopka Snaefelsjokul, která posloužila Julesi Verneovi jako vstupní brána při cestě do středu země. Pokud jsem slyšel, že hloubka kráteru a jeskynního komplexu v něm dodnes nebyla změřená. I když byste nás na to možná odhadovali, dovnitř jeskyně jsme se nevydali. Já stál alespoň o to dojet autem co nejvýš, ale brzy jsme zjistili, že šťěrková cesta s obrovským převýšením by byla pro naše autíčko do města asi smrtelná kombinace. Rozhodli jsme se, že pojedeme po asfaltce podél pobřeží po západní straně hory. Jižně pod horou je ostře lomený daleko se táhnoucí útes, který slouží jako hnízdiště ptáků. Poprvé jsme viděli pláže z černého písku.

Jízda autem po Islandu
Náš plán objet horu po asfaltce vzal brzy za své - asfaltka nemilosrdně skončila a my poskakovali rychlostí 20-30 km/h po cestě, kterou zřejmě zbudovali tak, že divokou krajinou projel tank. Měli jsme docela strach abysme nepolámali osy nebo nepíchli gumu. Na severu jsme opět najeli na asfalt a pokračovali. Dostali jsme se k problému s jízdou autem po Islandu číslo 2: Můžete jet 90 km/h ale musíte dávat pozor na nejrůznější ptáky, ovce, koně a psy na silnici. Občas se třeba ovce pase na kraji silnice, ale když se vyleká vaším příjezdem, rozeběhne se rovnou do silnice a utíká po ní před vámi.

Severní pobřeží poloostrova Snæfellsnes
Bylo už pozdě odpoledne. Projížděli jsme po severní silnici po poloostrvě a pochopili, že to byla pro místo na spaní špatná volba. Krajina je na islandské poměry docela hustě obydlená. Přiznám, že místní vesničky a maloměsta mě moc neuchvátily.

Helgotento, čili islandký Mikroříp
Hledali jsme místo vhodné pro nocleh a sjeli z hlavní silnice a dojeli do městečka B....., které pro nás v tu chvíli bohužel, bylo významným dopravním uzlem pro trajekty. Tak jsem se vrátili a našli takový šikovný kopeček, za kterým by možná bylo dobré se trochu schovat, ale odradila nás výslovná cedule No caming and mobile home parking. Při listování průvodcem jse se o na druhý den ráno dozvěděli, že jsme se rozhodli nocovat přímo na nejposvátnějším kopci na Islandu. Asi jako zaparkovat u Řípu. Tak jsme jeli dál a nakonec jsme nocovali na šikovném místě u zapadlé štěrkové cesty. Co byste řekli: ráno se z toho místa vyklubala vstupní brána do národního parku a ta štěrková cesta byla samozřejmě silnice číslo jedna - hlavní okružní cesta kolem celého Islandu. Prostě klasika.

Den třetí - pondělí 30.6.2008

Hvammstangi
Tohle městečko na západě poloostrova Vatnsnes jsme měli v plánu jen rychle projet a pokračovat, což jsme taky zrealizovali. Na tomhle poloostrově bývají k vidění tuleni, tak jsme se rozhodli objet autem celé pobřeží. A v euforii jsme provedli pěknou blbost, radši ani nebudu říkat co (ale nebojte se, nic jsme nerozbili ani jsme nikomu - ničemu neublížili). Stáli jsme u auta a vyhlíželi, jestli někdo nepojede kolem (což není moc pravděpodobný) a vítr byl strašnej. Měli jsme ale obrovskou kliku - jeli kolem nějaký Němci a dovezli nás zpátky do vesnice. Tam jsme se sháněli po někom, kdo by nám pomohl. Zjistili jsme třeba, že na Islandu skoro nejsou policajti. A zase jsme měli štěstí. Mstní klucí nás přivedli k pánovi, který sice nemluvil anglicky, ale oni mu všechno dopodrobna vysvětlili a on moudře pokýval hlavou a řekl, že si v klidu dojí večeři a ať na něj počkáme na benzínce.

Fenomén benzínová pumpa
Už i předtím jsme si všimli, co znamená benzinová pumpa pro společenský život na Islandu. Je to v podstatě podobné naší hospodě - lidé se tam schází poklábosit, dát si kafe. Co se týče alkoholu, to se na pumpě neodehrává, Islanďané pijí obvykle jen v pátek a v sobotu večer a to zas vezmou zgruntu. Průvodce nás vždy informoval o cenách za hamburger nebo hotdog - mysleli jsme si, že je to tím, že ho psali Američané pro Američany, ale je to i islandská realita. Pravdou ale je, že Islanďané ne úplně správně pochopili smysl slova fast food. Všechno jde pozvolna a v klídku. Žádné stresování, zákazník neuteče. Mimochodem, na téhle pumpě už byla paní informovaná o tom kdo jsme a co se nám stalo, s nehranou lítostí nám nabídla kafe zdarma a snažila se nás rozptýlit otázkama odkud jsme a tak. Slečna na vedlejším stolku mlčela, ale bylo vidět, že jí škodolibě cukají koutky. Po nějakém čase přijel pán a (zřejmě) jeho syn s naším autem. Byli jsme štěstím bez sebe. Bylo už docela pozdě, ale na Islandu v létě pozdní čas znamená jen to, že když jedete na sever, sluníčko vám svítí rovnou do obličeje.

Ogar
Už jsme byli docela zmožení ze spaní v auta a rozhodně jsme měli v plánu alespoň jednou přenocovat na nějakém pokoji. V průvodci nám tohle místo doporučovali až s euforickým nadšením (prý nejleší servis v dané cenové relaci v regionu). Objížděli jsme poloostrov, hledali tuleně a řekli si, že až dojedeme do Ogaru, tak se ubytujeme. Asi o půlnoci jsme zahlédli podezřelou skupinku kamenů na naplavenině oddělující moře a jezero. Chvíli jsme diskutovali, jestli se hýbou nebo ne a pak jsme sešli dolů k pláži s černým pískem. Stali jsme se poprvé nejen svědky, ale přímími účastníky něčeho, co nás při pobytu na Islandu potkalo ještě několikrát - podél pláže v trávě hnízdili ptáci, a ti ptáci začali být pěkně agresivní. Byly to opravdové nálety doprovázené křikem a musím přiznet, že jsem se opravdu bál. Ptáci okamžitě přestanou být roztomilí, když je poznáte z téhle stránky. Nakonec jsme natlačeni do moře na samou linii vody došli až tam, kde hnízdiště končilo a na protějším břehu opravdu byli tuleni. Někteří zvědavci se k nám dokonce občas přiblížili a vystrkovali hlavu z vody. Poté, co jsme vyšli od moře jinou cestou (bez ptáků) zátky na silnici, zjistili jsme, že jsme zaparkovali asi 100 metrů před městečkem Ogar, ale o půlnoci už jsme samozřejmě nezastihli nikoho, kdo by snáma řešil nějaké ubytování. Z venku to vypadalo dobře, slova průvodce o kvalitě služeb nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.

Jezero Hóp a čedičová pevnost
Pokračovali jsme tedy po silnici na jih podél jezera Hóp, na jehož ústí do moře leželi ti tuleni. Zjistili jsme, že krajina začíná strmě stoupat. (vůbec už nezmiňuju fakt,že šlo o štěrkovoucestu - spíš vás upozorním, až bude na nějakém místě asfaltka). Hledali jsme místo na noc a ubytovali jsme se pod zajímavě vypadajícím čedičovým útvarem Vyklubala se z něj přírodní pevnost, která kdysi ve středověku sloužila jako pozorovatelna pro kontrolu nad příchozími z jihu.

Den čtvrtý - úterý 1.7.2008

Akureyri
Akureyri je prý místo, kde na Islandu nejspíš bude slunečno. Nám ovšem v Akureyri začalo lít jako z konve. Akureyri je druhé největší město na Islandu a má moc příjemnou atmosféru. Možná je to tím, že je sevřené v údolí a je třeba trochu vymýšlet, jak naložit s prostorem. Na rozdíl od jiných míst, které jsem na Islandu viděl mi Akureyri přijde jako město s nějakou urbanistickou koncepcí - prostě je hezké. Středoevropanovi učaruje islandská příroda, ale kdykoli dorazí do města, trochu mu zatrne. Akureyri navíc obklopují lesy (uměle vysazené) a ve městě jsou stromy podélsilnic a schodišť a záhonky s kytkama.

Počasí na Islandu
Věřte tomu nebo ne, počasí na Islandu je sice v létě chladnější než v Čechách (v zimě naopak teplejší ale to jsme nezažili), ale dá se to. Člověk má představy, že kus od polárního kruhu na pobřeží Severního ledového oceánu bude pod nulou a sníh - místo toho sice prší, ale je kolem deseti stupňů. Jen ten vítr je vážně otravnej. Fakt nechápu ty cyklisty, které na cestě potkáváme.

Architektura na Islandu
Už jsem se zmínil, že to je téma trochu ošemetný. Celkem často vidíte ve městech paneláky ražení pražského Jižňáku. Celkově mají islandská města takovou futuristicky ponurou náladu - když už byla řeč o Julesu Verneovi - takle nějak si představuju Ocelové město. Sem tam se objeví budova, která, (když si odmyslíte okolí) je opravdu pěkná. Nejčastěji to bývá kostel. Teď mají na Islandu takovou vlnu architektury, která se inspiruje čedičovými útvary. Občas je to pěkné, občas je toho na můj vkus moc a vyzní to trochu kýčovitě. Ze všech měst, které jsme viděli mi přišlo nejhezčí Akureyri a Húsavík (o kterém bude řeč později). V Akureiry samozřejmě taky mají kostel inspirovaný čedičovou tematikou, vevnitř jsou ve strohém slohu na pohled moc hezky zasazené varhany. V oknech jsou vitráže - po stranách evidentně soudobé, ale v čele kostela za oltářem historické (prý pocházejí z anglického městečka Coventry a dostali se sem Bůh ví jak během Druhé světové). uvidíte taky zvláštnost, která se prý na Islandu pěstuje v široké míře, a to ze stropu kostela visící loď, to aby nad námořníky byla držena ochranná ruka Páně.

Zalesňování
Podle legend byl Island v době kolonizace zalesněný, ale jisté to není. Jde totiž o nějakou lingvistickou hříčku, že totiž to slovo může znamenat, že na ostrově rostl les, nebo taky něco jiného. Islanďané trpí nedostatkem dřeva - a tak se rozhodli zalesňovat. Často jasmě poznáte, jak velká je parcela toho kterého domu, protože na ní rostou stromy a kolem už ne. Okolí Akureyri je nejzalesnnější oblastí na Islandu. Když jsem viděl co tam dělají, měl jsem z toho zválštní pocity - všude stejnověká monokultura. Až k vám na island dorazí kůrovec, to si užijete. Silva mi pak vyrazila dech podruhé, že hlavním smyslem mnoha těch lesů je, že poslouží jako vánoční stromky.

Termální lázně
V každém alespoň torchu větším městě na Islandu jsou termální lázně. Tak jsme neváhali a strávili jedno odpoledne ve vodě. Lidé se koupou ve venkovních bazénech. Vzduch má okolo osmé večer asi 5 stupňů a lije jako z konve, ale nikomu to nevadí. Velký bazén je předehřátý na 28 stupňů, menší bazény určené k povalování se a opatřené vířivkou mají 38 a 43 stuňů. V areálu jsou parní lázně tobogán a skluzavka. To vše za rozumné vstupné 400 Isladských korun (pod sto českých), přičemž pobyt v areálu není nijak časově omezený. Můžete tam zalézt ráno a odejít klidně v devět večer. Už jsme to oba potřebovali jako sůl. Byli jsme z toho auta už troch rozlámaný a masáž ve vířivce byla prostě skvělá. Já trávil taky hodně času v páře a bazénku se 43 stupni, až mi Silva řekla ať se chodím hlásit, že ještě žiju.

Nocleh v hotelu, zmatený pán a rozhodná paní
Trochu poruším přímou časovou linii tím, že budu vyprávět o našem ubytování. První, co jsme v Akureyri udělali, když jsme ráno kolem 10 hodiny dorazili bylo, že jsme začali shánět pokoj. Musím přiznat, že jet jen tak nazdařbůh bez rezervace se na Islandu nemusí vyplatit. Hotely mají prostě plno obzvlášť ubytování nižších cenových relací. Na Informačním středisku nám paní vysvětlila, že si můžeme pokoj rezervovat tak, že obtelefonuje místa, která jsme si vybrali ze seznamu, ale že to bude stát 500 místních korun (Asi stovku českých). My se rozhodli, že by to byly zbytečně zahozené peníze, že se stejně chceme projít po městě a tak si přitom obejdeme i hotýlky. Našli jsme si v seznamu dvoulůžkové pokoje kolem 6000 Isk (Asi 1200 Kč). Přišli jsme k hotýlku, jehož cena a poloha nám přišly dobré a rozhodli se najít něco, co by se podobalo recepci. Nic takového jsme nenašli, jen na nefunkčním zvonku u dveří bylo číslo na majitele. Já mobil nemám a Silva měla, stylově pro potřeby příběhu, mobil vybitý. Z domu někdo vyšel a my vešli dovnitř. Vysvětlili jsme, že se chceme ubytovat a tak po chvíli hledání přivedli hosté nějakého pána, který působil zmateně ale poměrně ochotně. Vysvětlil nám, že musí zavolat manželce, se kterou domluvil, že nás má ubytovat na neobsazený čtyřlůžák, ve kterém ovšem nikdo další už nebude přičemž cena zůstává jako za dvojlůžák. Pak nám vtiskl do ruky klíče, vzal si peníze, ani by nám vystavil nějaký doklad a odešel. Když jsme se vrátili z bazénu, dorazila s ním i jeho paní a uklidnilo nás, že zmatený pán skutečně domluvil to, co zrealizoval. Nejsem si jist, že z nás byli nějak nadšení, protože kolem hotýlku prošlo několik zájemců o ubytování a mobil rozhodné paní majitelky taky drnčel v jednom kole a bylo jasné, že odmítá hosty, že mají obsazeno.

Den pátý - středa 2.7.2008

Viola z muzea velryb na stopu
Krásně jsme se vyspali, druhý den jsme vstali asi v deset - ostatní turisté už byli pryč, takže jsme v celém domě byli sami - sprcha, kuchyň jídelna, no prostě paráda. Majitelé během dopoledne nedorazili vůbec, tak jsme nechali klíč v zámku od pokoje a zabouchli za sebou hlavní vchod. Nasedli jsme do auta a vyráželi směrem na Húsavík. Na kraji silnice stála stopařka a pořád ještě pršelo. Automaticky jsem začal anglicky ale když jsem se usadili do auta a Silva ke mě něco prohodila, stopařka řekla Já si hned myslela, že musíte bejt Češi. Ukázalo se, že pracuje jako dobrovolnice v Muzeu velryb v Husavíku a současně jezdí fotografovat velrybí ocasy, podle kterých se dají identifikovat a mapovat jejich pohyb v oceánu. Bylo moc fajn si popovídat česky a potkat někoho, kdo se vyzná v místě kam jedeme. Nechali jsme si vysvětlit, co stojí za vidění a dokonce jsme pak v místě, kde Viola bydlela, chvíli poseděli u čaje a polívky.

Húsavík a Muzeum velryb
Húsavík má několik lákadel - jednak to býval přístav, odkud námořníci jezdili lovit ryby a velryby. Dnes ty samé lodě a zřejmě ti samí lidé vozí turisty na pozorování velryb. Dalším lákadlem, které jsme si ovšem odpustili, je světově unikátní Muzeum penisů - ne vážně, to není legrace. Lidský prý zatím nemají, ale mají prý již několik dárců, kteří odkázali po smrti dotyčný orgán muzeu, takže přibude. Další muzeum, které jsme se rozhodi navštívit bylo Muzeum velryb. Stálo to za to, k vidění byly kostry různých kytovců - snadno rozpoznatelný je i na fotografii narval (taková ta velryba s tím bodákem), nebo keporkak (má kolem horní čelisti takovej ten smeták) - sposta informací o způsobu života, potravě, zvucích, které vydávají, historie velrybaření a historie ochrany velryb. Al věděli jsme, že naživo to bude stejně lepší.

Ságy a první obyvatelé Islandu
Musím říct, že tenhle moment v historii Islandu mě docela pobavil. Většina Islanďanů tvrí, že prvním kolonistou Islandu byl Ingólfur Arnarson (přišel z Norska přes Británii roku 874), který se usadil v Reykjavíku (podle starého zvyku, kdy vikingové na pobřeží naházeli do moře své rodové totemy, aby je bohové dovedli na správné místo a pak je několik měsíců hledali). Je ovšem dokázáno, že to není pravda. Ještě předtím totiž doplul se svými otroky do oblasti dnešního Húsavíku Švéd Gardar Svavarsson kolem roku 850, a když plul domů na otroky se jaksi vykašlal a nechal je na místě. No jo no, fakt, že první kolonisté Islandu ho kolonizovali v podstatě trochu nedobrovolně není moc šikovnej materál pro sepsání hrdinské ságy. První navštívili Island okolo roku 700 irští mniši, kteří hledali místo, kde by mohli žít jako poustevníci. Seveřané objevili island náhodou, když zabloudili při cestě na Faerské ostrovy. První byl Švéd Naddoddur kolem roku 850. Roku 860 doplul k Nor Flóki Vilgerdarson, který ji našel podle letu havranů.

Výprava velrybářská
Původně jsme si koupili lístek na čtyřhodinovou výpravu, která zahrnuje také objížďku Ostrova papuchalků. Papuchalk je takový podivný pták, který celý rok vysedává na moři, když ho něco vyruší, tak v letu dost charakteristicky plácá křídly a pak hodí lomeňáka do moře, případně vynechá fázi letu a hodí lomeňáka do moře. Jen jednou do roka se papuchalkové slezou na několika opuštěných ostrovech kolem Islandu, nejvíc pak na Ostrově papuchalků a tam zahnízdí a vyvedou mladé. Jsou roztomilí, mají krásně zbarvené zobáčky a Islanďané je odjakživa milovali hlavně pro jejich výborné masíčko. Výpravu čtyřhodinovou zrušili kvůli vlnám na moři, ale tříhodinovou za velrybama neczrušili, tak jsme si vyměnili lístky a jeli teda na kratší tůru. Nejdřív jsme se vzpamatovávali z toho, jak to houpalo a jelikož pršelo a paluba byla mokrá, vážně jsem se obával, že do toho moře někdo sletí. Sympatický dredovatý mladík nám pak udělal instruktáž o tom, že nemusíme hledat záchod pokud chceme dát sbohem obědu, ale že nám doporučuje poslat ho domoře a hlavně si předem ověřit směr větru! Byl déšť a my viděli papuchalky na volném moři. Jsou v podstatě nevyfotitelní, protože jsou poměrně plaší. Viděli jsme hejno delfínů, které chvíli doprovázelo naši loď. Asi po dvou hodinách se vyčasilo, a já pomalu přestával věřit, že nějakou velrybu uvidíme. I tak jsem měl pocit, že to stálo za to. Ale pak nám přálo štěstí a my narazili na keporkaka, který si užíval focení a proplouval kolem nás asi čtvrthodiny. Neuvěřitelný zážitek, ještě teď mi leze mráz po zádech,když jsem si představil, že bych do tý vody sletěl - opravdu to docela houpalo.

Jezero Mývatn
Ještě toho dne jsme vyrazili pryč s Húsavíku a vydali se směrem na jezero Mývatn. Objeli jsme ho ze západní strany a ukázalo se, že všude hnízdí ptáci. Nejenže tam byl zákaz kempování, dokonce připouštím, že to je smysluplný zákaz, protože jsme opět viděli, co hnízdící ptáci dovedou. Objeli jsme jezero po jižní straně a dojeli až k východnímu břehu, kde jsme to zabalili už naprosto nemilosrdně a záměrně rovnou na parkovišti u vstupu do lávového výběžku s divokou vegetací - pro Islanďany kvůli stromům a keřům nejatraktivnější část jezera Mývatn. Kolem tohohle jezera jsou nějaký brebery - pakomáři, kterým prý místní říkají bitmí, a štípou. Poprvé jsem uznal, že ten všudypřítomnej islandskej vítr má něco do sebe.

Den šestý - čtvrtek 3.7.2008

Jezero Mývatn
Ráno jsme se rozhodli, že se teda projdeme tím slavným parkem. Připouštím, že to byla hezká procházka s mnoha výhledy do krajiny. Snad jen záhonek s muškáty uprostředn té divočiny působí trochu nepatřičně.

Termální oblast pod sopkou Krafla
Vydali jsme se na sever jezera Mývatn, odkud je vidět permanentní sloupy kouře a už z dálky několika kilometrů je cítit sirovodík. Ano, na sever od jezera je činná sopka jménem Krafla. Krafloa je tedy jednak jméno sopky samotné ale také celé okolní oblasti s mnoha signály o aktivitě v podzemí. První, na co narazíte je pod sopkou série vřelých pramenů. Vzpomněl jsem si jak jsem si kdysi číotával knížky o astronomii a kosmonautice, že mi to připomíná obrázky z Venuše.

Elektrárna, vrt Víti a aktivní sopka Krafla
Už kdysi dávno se rozhodli využít aktivitu sopky jak zdroj elektřiny. Zajímavý je kráter Víti, který není dílem přírody, ale vznikl tak, že při vrtání jim podzemní vrt vybuchnul a části zařízení se našly tři kilometry daleko. Zní až neuvěřitelně, že se nikomu nic nestalo.

Systém Loki a lávové pole
Po posledním výbuchu sopky roku 1975 vzniklo lávové pole. Z něj proniká dodnes na mnoha místech podzemní horký vzduch. Všechna ta místa spojená se sopkou mi nepřijdou nijak zvlášť krásná, vlastně jsou docela ošklivá, ale působí to neuvěřitelně. Strastiplná cesta k vodopádům Dettifos Kaňon a jeho konec v ásbyrgy

Hraunhafnartangi a Raufarhofn

Cesta zpět na silnici 1, spaní po výjezdu do hor

Den sedmý - pátek 4.7.2008

Cesta pouští v centrální oblasti

Západní fjordy a vytrvalý déšť

Ledovec Vatnajokul

Jezero Jokulsaron

Den osmý - sobota 5.7.2008

Sandurová pláž

Kirkjúbrjarklaustar, "podlaha kostela" a agresivní ptáci

Ledovec mýdralsjokull

Sopka Hekla

Údolí se sevrními Pompejemi

Gullfoss

Geysir

Thingvelir a jezero Thingvalavatn

Nejstarší parlament
Islanďané jsou sice hrdí na na svůj vikingský původ, ale šlo spíš o farmáře a obchodníky, kteří utíkali před diktaturami ve svých domovinách, než o válečníky.

Keflavík, informační cedule a ubytování

Odlet